Ferrari 250 LM #21 (1965)

24 hodin Le Mans v roce 1965 se ukázalo být komplexním vítězstvím pro Ferrari nad vozy Ford GT40 a Porsche. Vozy Ferrari se opíraly především o jejich sílu a spolehlivost. Ferrari vyvinulo model LM s motorem uprostřed v kategorii GT pro Le Mans, ale homologace byla odmítnuta "Mezinárodní komisí sportovních vozidel", takže místo toho vozy nastoupily jako "prototypy". Tyto vozy jsou i nadále označovány jako 250 LM, protože první vůz byl vybaven motorem o objemu 3,0 litru, ale automobily dodávané zákazníkům by se podle systému Ferrari měly jmenovat 275 LM, protože byly poháněny motorem o objemu 3,3 litru s válci o necelých 275 cm³. Jelikož byly vývíjeny z produkčních motorů, byly velmi spolehlivé a to bylo nejdůležitějším faktorem pro vítězství v Le Mans roce 1965.

Ford GT40 Mark II se ujal vedení na začátku, ale ztratil část své výhody při častém doplňování paliva. Počasí bylo horké a přehřívání začalo způsobovat problémy vozům GT40. Před 20:00, Bob Bondurant a Umberto Maglioli, vůz č. 7, měli závadu na těsnění hlavy válců a ve stejném kole Herbert Müller a Ronnie Bucknum, vůz č. 6, odstoupil z důvodu přehřátí motoru. Po selhání modelu GT40 byly čtyři vedoucí Ferrari a jediným vozem s motorem Ford v souboji s nimy byla Cobra Daytona kupé posádky Dan Gurney / Jerry Grant. Okolo půlnoci se Gurney a Grant dostali na třetí místo, když v tu dobu začalo praskat uložení motoru Cobry a Gurney musel po 204 kolech modré kupé odstavit.

Všechny vedoucí prototypy měly zastávky pro výměnu kotoučových brzd (operace vyžadující 20 až 30 minut) s výjimkou 250 LM, které vyvíjejí méně tlaku na brzdy, takže dvě 250 LM v 04:00 vedly. Žluté belgické auto Pierra Dumayho vedlo před NART 250 LM Jochena Rindta a Mastena Gregoryho. Vozidlo NART ztratilo čas kvůli problémům se zapalováním, ale nyní motor zněl jasně a vozidlo zrychlovalo a o několik vteřin na okruh, takže brzy po 13:00 bylo belgické Ferrari asi minutu před vozem NART, ale Rindt získával 12 sekund za kolo. Protože vedoucí vůz potřeboval pouze jednu zastávku na doplnění paliva, aby dokončil závod, zatímco auto NART by muselo zastavit dvakrát, byl očekáván těsný závěr závodu. V tu dobu se na vedoucím belgickém autě rozpadla zadní pneumatika a zničila velkou část hliníkové karoserie. Belgického týmu trvalo pět kol, aby auto bylo připraveno znovu pokračovat do závodu, což bylo víc než dost, aby mohla zvítězil posádka Rindt a Gregory.

Po mnoha letech vyšlo najevo, že Ed Hugus, rezevní řidič, skutečně část závodu v LM 250 řídil, když Rindt nemohl být nalezen a někde spal. Hugusova jízda byla tajná a nebyla zaznamenána, protože Gregory by neměl mít dovoleno znovu řídit a auto mělo být diskvalifikováno. Hugusova jízda zůstala utajena, byla odhalena koncem roku 2000, kdy jeden z jeho fanoušků zveřejnil dopis, ve kterém mu tento příběh Hugus napsal. 250 LM byl poslední totální vítěz v Le Mans a byl vítězstvím díky síle a spolehlivosti nad ryzí rychlostí.

Rok: 1955

Popis modelu: Model je vyroben z pryskyřičné slitiny RESIN, při této technologii výroby výrobce dosáhl maximální věrnosti modelu ku originálu za cenu nemožnosti cokoli otevřít. Je přišroubován na základní desce, v níž je malý úložný prostor s přibaleným poznámkovým bločkem v kůži a designové propisovací pero. Vše je překryto akrylátovým krytem, na rozdíl od jiných výrobců komplet lepeným a s ozdobnými nerezovými kryty dolních rohů. Součástí balení je černá krabice s otevíráním na magnet, uložená v dalším černém papírovém obalu s uchy (tašce).

Dostupnost: Pouze na objednávku.

Cena u výrobce: 1 450$