Akční zboží

Ferrari D50 #1 (1956)

Konec Lancie, začátek Ferrari

Smrt Ascariho při testech jiného závodního vozu Ferrari v Monze byla mimo finančních problémů pro Lanci další velkou ránou, že ukončila své závodní aktivity. Vůz D50 byl v té době ještě ne zcela doladěný v zatáčkách byl nestabilní a přetáčivý, vinu na tom mělo i umístění nádrží v bocích. Vůz ale skrýval velký potenciál. Toho využil Enzo Ferrari a převzal celý závodní tým včetně náhradních dílů, tým konstruktéra Jana i jezdce Eugenia Castellottiho. Po takřka dvouleté pauze od vozu Ferrari 500 F2 tak stáj Ferrari disponovala strojem, který se mohl po odchodu konstruktéra Aurelia Lamprediho dále rozvíjet. Právě Ferrariho zkušenosti bylo to, co vozu D50 pomohlo v dalším vývoji v prvotřídní závodní vůz F1.

Upravený vůz pod označením Lancia Ferrari D50 závodil v roce 1956. V motoru byly použity jiné písty, zvýšil se stupeň komprese, zesílila se kliková skříň a výkon motoru vzrostl na 280 hp při 8000 otáčkách za minutu. Snížila se příď vozu a postranní nádrže splynuly se středem šasi, vlastní nádrže se přesunuly do jedné v zadní části vozu, těsně za sedadlem řidiče. Výfuková potrubí vyúsťují vždy čtyřmi trubkami těsně před pravé a levé zadní kolo. Dva původní chladiče oleje mezi boční nádrží a trupem vozu zmizely a byly nahrazeny chladičem oleje v trubce instalovaným na přední straně chladiče. Olejová nádrž zůstala na samém konci zádi.

U Ferrari nastaly i personální změny, poté, co se Mercedes stáhl z okruhů na konci roku 1955, musel nejlepší pilot Juan Manuel Fangio, který byl do té doby u Mercedesu zaměstnán, hledat novou práci. Ferrari ho pravděpodobně uvítalo s otevřenou náručí. S dalšími známými jezdci, jako byli dva italové Luigi Musso a Eugenio Castellotti a čtvrtý jezdec v týmu, nováček Peter Collins z Anglie Ferrari získal pro Grand Prix sezónu 1956 vysoce profilovaný řidičský tým.

Vše tedy bylo ku prospěchu věci a přineslo své ovoce. Fangio si dojel díky třem výhrám, dvěma děleným druhým místům a jednomu čtvrtému pro svůj čtvrtý mistrovský titul. Dvě výhry si připsal celkově třetí muž šampionátu Peter Collins, Castellotti obsadil šesté místo, Paul Frère díky druhé příčce při svém jediném startu osmé a Luigi Musso, který pomohl Fangiově výhře v Argentině předáním vozu, obsadil celkově jedenácté.

Vůz v tomto provedení se zúčastnil GP Velké Británie 14.6.1956. Za volantem týmu Scuderia Ferrari seděl Juan Manuel Fangio (Argentina). Vůz v závodě zvítězil. Oživením závodu byl britský tým BRM (vozy BRM P25) a jeho piloti Tony Brooks a Mike Hawthorn, v počátečních kolech závodu tvrdě soupeřili na čelních pozicích se Stirlingem Mossem a budoucím vítězem Fangiem. V závodním poli byly nejsilněji zastoupeny vozy Maserati 250F, druhou nejpočetnější stájí byla Lancia (D50) - 6 vozů. Pro Fangia to bylo poměrně šťastné vítězství, protože hodně vozů odstoupilo pro poruchy či havárie.

Rok: 1956

Popis modelu: model má odnímatelnou kapotu motoru, otevírací víčka nádrží benzínu, oleje, demontovatelná kola. Otevíratelná je i vzduchová klapka před kokpitem. Model, o kterém mnoho sběratelů dlouhá léta snilo je zde a patrně v tom nejlepším provedení, jaké se mu mohlo dostat. Další informace k modelu včetně obrazové dokumentace budou doplněny.

Dostupnost: Přibližně červen 2018. Model lze předobjednávat.

Cena u výrobce:

Cena:

Bude stanovena


Cena bez DPH: Bude stanovena

koupit:

ks

Parametry produktu

Dostupnost: Na objednávku
Kód: M-197
Výrobce: CMC
Popis modelu: Velikost: 1:18
Značka vozu: Ferrari
Barva: Červená
Limitovaná edice: 1000 ks
Startovní číslo: 1
Kategorie: F1