Mercedes-Benz SSKL #12 (1931)

Dominantní Mercedes na sklonku jeho kariéry

Závodní scéna od poloviny do konce dvacátých let a dokonce v roce 1931 byla převážně ovládána jednou značkou automobilů. Jednalo se o Mercedes-Benz se svými legendárními kompresory o objemu 7,1 litrů z řady SSK.

V roce 1931 se staly značky Alfa Romeo a Bugatti vážnými protivníky pro Mercedes-Benz na závodní trati. Profesor Ferdinand Porsche, ředitel oddělení vývoje závodních vozů Mercedes-Benz, odpověděl snížením váhy SSK, známého jako „Bílý slon“ kvůli jeho mocnému vzhledu, ohromujícímu výkonu a bílému lakování. Přes 125 kg bylo shozeno po vyvrtání děr do rámu a každého jiného místa kde to neohrožovalo bezpečnost. Jako výsledek, SSK se transformoval do SSKL (Super Sport Kurz Leicht = Super Sport Krátké Lehké). Navzdory celosvětové hospodářské krizi a tím pouze omezené podpory ze závodů Daimler-Benz v Stuttgartu Untertürkheim dosáhli Rudolf Caracciola a jeho dva kolegové závodníci Hans Stuck a Otto Merze, velkých úspěchů s SSKL. Kromě úžasného vítězství Caraccioly v roce 1931 ná závodě Mille Miglia to byly další skvělé výsledky, jmenovitě vítězství "Caratsch" na německé Grand Prix a dobré umístění Otto Merze a Hanse Stucka s pátým a šestým místem na stejném závodě. Na GP Německa se tým Mercedesu pod vedením ředitele týmu Alfreda Neubauera dobře připravil. Výcvikový program zahrnoval výměnu pneumatik s nově vyvinutým procesem zvedání a doplňování paliva, aby se minimalizovaly prostoje. Výsledkem bylo, že řidiči a závodní mechanici nyní mohli vyměnit pneumatiky za pouhých 70 sekund.

Vozy ve vlastním závodě byly rozděleny na 2 skupiny:
Skupina I pro vozidla o objemu více než 1100 cm3 na 22 kol s 22,81 km = celková vzdálenost 501,82 km a
skupina II pro vozidla do 1100 cm3 s 18 koly s 22,81 km = celková vzdálenost 410,58 km.

Obě skupiny zahájily závod ve stejnou dobu, celkem startovalo 48 účastníků. Předpokládalo se, že dokončí závod přibližně ve stejnou dobu. K optickému rozlišování posádek měly vozy skupiny I přes kapotu široký černý pás a skupina II měla bílý kříž ve stejném bodě na kapotě. Protože mnozí "malí" závodníci závodili v německé závodní barvě bílé, měli také úzký černý proužek namalovaný na vnějším bílém okraji rámu. Mercedes před touto velkou cenou na okruhu trénoval 2 týdny a mimo jiné trénoval věci v tu dobu velice důležité, výměnu pneumatik nově vyvinutými procesy rychlého zdvihu a doplňování paliva. To zašlo tak daleko, že např. Caracciola se svým závodním mechanikem provedli kompletní výměnu pneumatik za minutu 10 sekund. Ostatní závodníci nebyli o mnoho pomalejší.

Mercedes do závodu postavil vozy SSK a odlehčené SSKL se závodníky Caracciola, Brauchitsch, Merz, Stuck a Spandel. Konkurenci jim dělaly ostatní známé tovární stáje Bugatti, Maserati a Alfa Romeo, které stále častěji vyvíjely pro závodní scénu mnohem lehčí a lépe motorizovaná vozidla s mezinárodně známými závodními velikány, jako byli Chiron, Varzi, Fagioli nebo Nuvolari. Samotný závod byl jasnou záležitostí pro Rudolfa Caracciolu, který vedl od začátku do konce závodu a s jistotou vyhrál . Teprve od 13. kola, poté co přestalo pršet, začal Louis Chiron na Bugatti dýchat na jeho záda a neustále se přibližoval. Nestačil ho ale dohonit, jeho vedení bylo příliš velké.
Dva další závodníci Mercedesu Otto Merz se startovním číslem 12 a Hans Stuck s číslem 10 udržovali trvalou rovnoměrnou a rychlost a tak získali slušné  páté a šesté místo.

Závod ukázal, že vítězství vozu SSKL "Big Elephant" se stává těžším a tvrdším. Jeho dny byly sečteny, závodní automobily Grand Prix - Bugatti, Maserati a Alfa Romeo nastavily tón na následující roky. Jako cestovní a sportovní vozy SSK byly stále ale jedním z nejlepších na světě. Bylo vyrobeno pouze asi 5 originálních vozů SSKL. Objem motoru by více jak 7 litrů a výkon s kompresorem 300 hp při 3 300 otáčkách/min.

Caracciolovo vítězné auto z GP Německa 19.6.1931 se startovním číslem 8 bylo vyráběno v limitované edici pod kódem M-082, CMC nyní nabízí dvě zbývající verze vozů z tohoto závodu vozy Otto Merze a Hanse Stucka. 

Vůz v tomto provedení se zúčastnil GP Německa v roce 1931. Za volantem Mercedes-Benz seděl Otto Merz (Německo). Vůz v závodě obsadil celkové 5. místo. Otto Merz byl nejstarší řidič v továrním týmu. Narodil se v roce 1889 a od roku 1906 pracuval pro pozdější značku Mercedes-Benz. Jeho závodní kariéra začala na počátku 20. let. 

Rok: 1931

Popis modelu: model má otevírací kapotu motoru, otevírací víčka nádrží benzínu, demontovatelná kola i rezervu, sedadla jsou potažena kůží, kapota je přepásána koženým, rozepínacím řemenem. Fyzicky se odlišuje od vozu se startovním číslem 10 plechovým štítkem před sedadlem spolujezdce. 

Dostupnost: Ihned k odeslání.

Cena u výrobce: Vyprodáno