Lancia D50 (1954-1955)
Nádherný monopost, na jehož repliku 1:18 se čekalo mnoho let
V padesátých letech se vůz D50 pro Lancii ve formuli 1 měl stát vývěsním štítem, od projektu se čekaly velké výsledky, vše se ale vyvíjelo zcela jinak.
Slavný konstruktér Vittorio Jano dostal úkol pro Lancii vyvinout závodní vůz, který měl být zároveň moderní, krásný a měl být především rychlejší, než veškerá srovnatelná konkurence té doby. Především se mělo jednat o konkurenci proti tou dobou dominantní Mercedesy W 196.
Jano prezentoval originální a vysoce inovativní vůz, který byl široké veřejnosti představen 20. února 1954. Svou konstrukcí Vittorio Jano daleko předběhl svou dobu. Monopost dostal motor V8 o objemu 2,5 litru s úhlem válců 90° a výkonu 260 hp, motor byl umístěn s úhlovou odchylkou 12° vůči podélné ose vozu směrem doleva.
Toto uspořádání umožňovalo instalaci kloubového hřídele mimo střed vozidla na levou stranu, a vytvořilo tak prostor pro výrazně nižší umístění sedadla řidiče. To umožnilo velmi malou výšku monopostu s aerodynamickými výhodami. Jako další funkci konstrukce Lancie D50 je třeba zdůraznit, že motor sloužil jako nedílná součást rámové konstrukce trupu a stal se tak nosnou komponentou.
Největší pozornost však při pohledu na tuto Lancii vyvolají dva mezi koly umístěné plechové aerodynamické „prostory“. Ty mezi předními a zadními koly nalevo i napravo od kokpitu důmyslně Jano využil pro 2 úzké nádrže. Zvýšily tak aerodynamické přednosti monopostu a umožnily do nich naplnit až 200 litrů pohonných hmot. Plné nádrže umožnily monopostu absolvovat celý závod bez zastávek v boxech bez doplňování paliva, tím měl být opět získán drahocenný čas k poražení soupeřů. Vše bylo založeno na myšlence, že jízdní vlastnosti s klesající hladinou pohonných hmot v nádrží budou stabilní a pro řidiče budou reakce vozu předvídatelné. Takto rozložené nádrže měly mít podstatnou výhodu oproti běžně u konkurence používaných nádrží v zádi monopostu.
Lancia vstoupila do seriálu GP se dvěma velkými závodníky. Albertem Ascarim, dvojnásobným mistrem světa z let 1952 a 1953 a Luigi Villoresim, oba patřili v té době ke špičce závodního pole, zvláště pak aktuální mistr Ascari. Později se k týmu připojili další slavní piloti.
Debut si Lancia D50 v seriálu GPO odbyla až téměř v konci sezóny, až 24. října 1954 na Velké ceně Španělska v Barceloně. Alberto Ascari dosáhl nejlepšího času v kvalifikaci a startoval z pole position. Bohužel ale z vlastního závodu vypadl(porucha spojky). Na začátku sezóny 1955 Ascari získal dvě vítězství v závodech v Itálii, bohužel ale oba nepatřily do mistrovství světa formule 1. Na GP v Monaku se však štěstí k Lancii obrátilo zády Alberto Ascari v závodě vedl, ale v průběhu závodu se se svou Lancií zřítil u přístavu do moře.
Tím tragédie stáje nekončila, Ascari následně tragicky zahynul při soukromé testovací jízdě na Národním Autodromu v Monze a finanční problémy v rozpočtu Lancie na závody vedly k prodeji závodního oddělení konkurenčnímu Ferrari. Flotila Lancií D50 byla prodána společně.
Zde je čekala systematická přestavba a od roku 1956 pro upravené vozy pod názvem Lancia Ferrari D50 v závodech GP úspěchy, o tom ale příště u nového modelu...
Rok: 1954-1955
Odkaz na video o Lancii D50:
Historie Lancie D50 a Ferrari D50
Popis modelu: model má odnímatelnou kapotu motoru, otevírací víčka nádrží benzínu, oleje, demontovatelná kola. Otevíratelná je i vzduchová klapka před kokpitem. Model, o kterém mnoho sběratelů dlouhá léta snilo je zde a patrně v tom nejlepším provedení, jaké se mu mohlo dostát. Modely pod kódy M-175, M-176 a M-177 jsou fyzicky stejné, verze pod kódem M-178 se však od nich odlišuje - jsou jiná víčka nádrží, kód M-178 má pouze 3 boční průduchy na kapotě nad motorem, kódy M-176 a M-177 jich mají 5 a kód M-178 nemá chladiče, které byly umístěny mezi karoserií a bočními nádržemi před zadními koly.
Dostupnost: Na objednávku
Cena u výrobce: 572€
Eliška